Interview s Gerouškem

12. srpna 2008 v 17:40
Jak jsi se jako dospívající dostal k hudbě?

Mí rodiče neměli nahrávač, neměli rádia a neposlouchali hudbu. Moje babička byla moje první spojení k umění a k hudbě. Uměla velmi dobře hrát na piano a měla pěknou "výšku". Ona byla ta, kdo mě dotlačil k tomu, abych zkusil Petera Pana a nakonec jsem dostal roli. Když jsem to vyzkoušel, uvědomil jsem si, že bych mohl zpívat, což bylo dost zajímavé.

Jak se děcka dostávají k vaší muzice?

Vždycky jsem viděl My Chem Jako kapelu, co by reprezentovala, kdo jsme já a mí přátelé byli na střední škole a skupinu, která nás nemusela prezentovat - děcka oblečená v černém - naopak. Když jsem byl ve škole, nebylo tam moc dalších kapel jako The Smith a The Cure, které byly skvělé, ale hodně těhle kapel se rozpadlo nebo nejezdili na tour. To nebyla nová vlna hudby, co nás reprezentovala.

Jak by jsi popsal děti, které milují tvoji kapelu?

Neobyčejně kreativní, inteligentní, výrazní a velmi individuální kromě zalíbení v černém oblečení. Oni pocházejí ze všech možných míst a ve svém bydlišti jsou pravděpodobně jediní, kdo takhle vypadá, ale když přijdou na naši show, všichni jsou stejní. Jeden z nejlepších komplimentů, který můžu slyšet od jednoho z nich je, 'Seznámil jsem se s mým nejlepším přítelem na jedné z vašich show,' nebo, 'Našel jsem nejlepšího přítele přes internet, když jsem se zkoušel dostat na vaši show.' To je skvělé, protože já jsem tohle nikdy neměl. Já bych nenašel žádného NOFX fanouška v mém bydlišti.

Zdá se, že internetová technologie hodně pomáhá vaší hudbě. Jak to hudbě škodí?

Stále postrádám navštěvování nahrávacích obchodů. V dalších 5 nebo 10 letech vyrůstající děcka nebudou muset chodit do prodejen. To je šílený pocit. To dělá hudbu o něco více dosažitelnou, hudba je dostupnější, ale booklety a kresby se v nich minou účinkem, což je škoda. Není nic lepšího než dělat něco vlastníma rukama. Miloval jsem, když jsem mohl objevit desky výhradně s obalem na kterém bylo jméno kapely, jména songů. Pink Floyd alba mě vždycky dostala - Wish You Were here, Animals, Dark Side - nebo Good Riddance 7" s fotkami deformovaného mimina na obalu. Pamatuju si, když jsem se zamiloval do Gish (Shashing Pumpkins) a pak jsem počítal dny do vydání Siamese Dream, potom jsem si udělal hodinový výlet autobusem do nákupního střediska, abych si to koupil. Byl to neuvěřitelný pocit., bylo to něco, do čeho jsem mohl investovat.

Jakého umělce vidíš jako budoucnost hudby?

Conor Oberst. Jeho texty jsou fenomenální. Myslím, že mluví k naší generaci. Začal jako rozzuřený mladý chlap z Omahy (Nebraska). Odtamtud šel ven do celého světa a cestoval a tahle věc se vplížila do jeho textů a teď se vrací do trochu více lidskosti s méně sociálními komentáři. Miluju to všechno. Oslovuje mě.

Co jsou dnes nejvíce důležité problémy, které čelí světu?

Sakra, řekl bych, že to budou hlavně politické osobnosti,…mohl bych mluvit o válce, zbraních a globálním oteplování, ale všechno to závisí na tom, jak lidé se sebou zacházejí. To je problém. Lidé vyrostli do sobeckosti, nenasytnosti a netolerantnosti. Lidé se neuznávají kvůli náboženství, rase, rodu, sexuální orientaci. Vídávám to v punkových klubech a vídávám to ve světě.

Jako dřívější poživatel drog, co říkáš na frázi "sex, drogy a rock & roll"?

Jestliže my, jako muzikanti, jsme mohli tohle ovlivnit, možná jsme mohli dělat něco, co by stálo za to. Nemluvím jenom jako někdo, kdo je čistý a střízlivý - nejde s tím nic dělat. Když jsem užíval drogy, lákadlo zničení sama sebe mě v tom drželo. Je na tom něco romantického, samozničení a sabotování tvého života, zahodit ho. Zlato, jsou to kecy. Neznamená to, že neumíme být šílení a působiví a úžasní nebo že musíme fungovat, protože jsme všichni umělci a my všichni jsme nějakým způsobem blázni, ale ty můžeš jednat s lidmi s respektem a respektem k sobě.

Jsi optimistický, co se týče budoucnosti?

Úplně. Byl jsem držitelem .375 Magnum, měl jsem zbraň, co mířila k mojí hlavě a položil jsem ji na zem, stylové provedení. Bez ohledu na škaredý svět nebo jak je to hloupé, ukazuje mi že to je, vždycky jsem měl víru. Události po 11. září, momenty tragédie, když se lidi ukázali jací jsou a drželi pospolu, obnovilo mou víru.

Zdroj:http:my-space.blog.cz
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama