Srpen 2008

1poznávačka

16. srpna 2008 v 19:25
tak a máme tu první poznávačku prvnich deset získá diplom zapojte se



gery hodnotí rok 2007-rozhovor

13. srpna 2008 v 18:52
Jak pro tebe začal letošní rok?
G: "Na to si pamatuju moc dobře. Byl jsem na Times Square, kde jsem na Novej rok nikdy nebyl. Zrovna jsme zahráli 'Welcome to the Black Parade' před tisícema lidí, byli jsme na vrcholku nějaký budovy, když začal ohňostroj. Naskočili jsme do výtahu, vyběhli ven, tak tak, že jsme stihli odpočítávání. Všichni kluci tam měli svý přítelkyně kromě mě. V tý době jsem byl sám a tak jsem se potloukal s místníma policajtama. Bylo to silný, ohromný, ale taky trochu divný a osamělý."
Takže jak bys tenhle rok ohodnotil na stupnici do desíti?
G: "Stoprocentně bych mu dal desítku. Byl to úžasnej rok."
Čím to?
G: "Potkal jsem svou ženu. Když dospíváte a založíte kapelu, všechno děláte s tím, že láska pro vás svým způsobem neexistuje. To proto, že jste vyčerpanej, cynickej a navíc se jako umělec rád cítíte bídně. Vyrůstáte a před očima vidíte věci, který signalizujou, že se nechcete oženit. A pak vidíte, jak se jiný lidi dávají dohromady a žení se. Kapela byla pro mě formou terapie, založil jsem ji, protože jsem měl co dokazovat, něco jsem hledal. Nasedl jsem do dodávky a chtěl vidět svět. Pořád jsem jenom něco hledal a hledal a nakonec se ukázalo, že to ona je přesně to, co jsem hledal."
Měl tento rok i nějaký slabý okamžik?
G: "Ano, byla jím Evropa. Před Projekt Revolution. V tý době jsme byli v zámoří už devět týdnů a to je příliš. Tři týdny jsou těžký, šest týdnů je šílenejch a devět - to je hranice, kdy ztratíte styk s domovem. Hrozně se mi stýskalo po bráškovi. Ten slabej okamžik byl, když jsem se z toho všeho zhroutil, kdy jsem se poprvý v historii kapely chtěl vrátit domů. Nikdy jsem to neřekl, ale fakt jsem se cítil odtrženej, navíc jsme se potýkali se zraněníma a byli jsme pod obrovským tlakem. Měl jsem taky osobní problémy, z kterejch jsem šílel."
Podařilo se ti to zvrátit?
G: "Jo. Udělal jsem životní rozhodnutí. Vzmužil jsem se. Rozhodl jsem se, že odteď budu dělat jenom takový rozhodnutí, který mě udělají šťastným, že budu dělat jenom věci, který mě budou těšit. Že se nebudu bát a určitý věci přestanu hledat. Pak jsem se cítil skvěle."
Kdo je za uplynulý rok tvým hrdinou?
G: "Frank z Gallows, mám ho hrozně rád. Když jsme naposled hráli ve Wembley, Gallows přišli a potloukali se kolem. Podle mě jsou skvělý, setkat se s Frankem bylo neuvěřitelný. Hodně kapel se snaží znít jako Black Flag, ale nedaří se jim. Gallows se do toho opřeli, takže navrch mají svůj vlastní sound. Používají i klasický rockový riffy a to je hodně odvážný."
Kdo je idiot roku?
G: "Spousta lidi by možná řekla Britney Spears, ale ona je svým způsobem moje hrdinka. Myslím, že bylo skvělý, že si oholila hlavu, byl to jeden z okamžiků roku. Podle mě vypadala skvěle, chápal jsem ji. Zažil jsem spoustu chvilek, kdy jsem se s ní mohl ztotožnit. Někdy si prostě chcete oholit hlavu, cedit pot, pobíhat ulicema, bláznit. Někdy se prostě chcete schovat."
Jaké bylo nejlepší setkání s fanoušky?
G: "Pokaždý, když děláme Make a Wish. Je to organizace, kdy se setkávate s nemocnýma dětma, většinou smrtelně nemocnýma. Letos jsme se toho zúčastnili tak čtyřikrát, pětkrát. Pár dětí si přálo vidět show My Chemical Romance a setkat se s náma. My jsme s každým z nich strávili tolik času, kolik jen bylo možný. Jsou to ty nejlepší děti a taky nejpozitivnější. Dá vám to novej pohled na svět. Tyhle děcka už nemají moc času, nečeká je dlouhej život a vy si uvědomíte, jak směšný jsou vaše problémy. Ty děti milujou muziku a většinou jsou samej úsměv."
Jaké budou Vánoce u Wayů?
G: "Už dlouho jsem nezažil pořádný Vánoce, takže tyhle budou po dlouhý době první normální, navíc to budou první Vánoce s mojí ženou! Máme společnej byt a chystáme se koupit stromeček. Jsme děsně natěšení."
Co bys rád našel pod stromečkem?
G: "Upřímně, nepotřebuju vůbec nic. Mám všechno, co potřebuju. Když jste dlouho pryč, naučíte se věci nepotřebovat."
Který propagační dárek byl letos nejlepší?
G: "Víte, já je moc nepřijímám. Obvykle reaguju: děkuju, nechci. Tedy pokud to není něco nevyhnutelnýho, jako při předávání cen. Většinou ocením vodu, ovoce..."
Shrň rok 2007 jedním slovem.
G: "Úžasný. I když to slovo ho ani moc nevystihuje. Spíš bych řekl, že byl charakterizující
."
www.mychemicalromance.cz


rozhovor s amy

12. srpna 2008 v 18:04
Při rozhovoru je přátelská, upovídaná a hodně se směje sama sobě i ostatním, často odbočuje, aby napodobovala hlasy nebo přešla do písně: jinými slovy, má velmi daleko ke chladné mocné svůdnici, k níž je někdy připodobňována.
Jak dlouho žiješ v New Yorku?
"V tomhle hotelu jsem vlastně byla asi měsíc, v březnu, když jsem hledala byt, potom jsem se přestěhovala do svého - je to dobré, je to ta stará budova, co bývala kostelem, než ji předělali na obytný dům. Jsou tam klenuté stropy, což je skvělé. Mám ráda New York - je tu mnohem víc kultury a vrstev. Myslím, že můj vkus se vyvíjí. Los Angeles se nejdřív zdálo super, ale po chvíli jsem si uvědomila, že potřebuju pryč."

Takže, jak to jde obecně?
"Fakt dobře. Jsem opravdu šťastná. Minulý rok jsem měla hodně všelijakého budování a předělávání a zátěže a pak jsem si konečně řekla ´Hotovo´, všechno jsem změnila, prodala jsem svůj dům, prodala jsem nějaké své věci, vykopla pár lidí ze svého života a nastěhovala jsem se sem."

Jsi nějak znepokojená tím vším kolem návratu s novým albem?
"Ne tak úplně. Je to těžké vysvětlit. Ty nové věci mám strašně ráda, opravdu, víc než předchozí album. ´Fallen´ bylo tak úspěšné. Nedovedu si dost dobře představit, že by se tohle stalo podruhé - myslím, že za tohle může moje povaha. Pokud to nevyjde a koupí si to 500 000 lidí místo 14 milionů, budu naprosto spokojená, protože jsem šťastná z toho, že to zní fakt dobře. Rozhodně jsem psala o tom, o čem jsem chtěla, ne o tom, o čem by si možná fanoušci přáli, přesto si však nakonec myslím, že ´fanouškům se to bude líbit´. Prostě v to doufám."

Terry Balsamo (ex- COLD) se přidal ke kapele brzy poté, co Ben Moody odešel uprostřed turné v říjnu 2003. Věděla jsi, že jednou skončí jako spoluautor skladeb?
"Ne, měli jsme fakt kliku. Když Terry poprvé přišel do kapely, nemysleli jsme si, že by se rovnou stal stálým členem; byl pořád v COLD, kteří zrovna nebyli na turné, hrál s námi pár měsíců a pak jsme o tom mluvili a požádali ho, aby zůstal. Něco jsem napsala a on šel kolem a shodli jsme se, opravdu rychle. Jedním ze songů, které takto vznikly a jsou na novém albu, je první věc, kterou jsme spolu napsali, ´Snow White Queen´. Byla jsem nejistá a opatrná, ještě od Bena, a bylo pro mě těžké se otevřít a experimentovat, protože jsem se prostě necítila bezpečně. Terry si sedl a říká ´Hej, to je strašně dobrý´, jen mě povzbudil a postrčil mě k další úrovni misto toho... aby mi bránil."

Nové album zní komplikovaněji a okázaleji než ´Fallen´.
"Tak jsem to chtěla. Měla jsem spoustu potlačované tvůrčí energie a strašně jsem toužila psát celou tu dobu, co jsme byli na turné. A pak jsem byla volná a najednou si mohla dělat cokoli, co jsem chtěla, bez toho, že bych byla omezována lidmi, kteří to budou hltat, nebo tím, co se bude líbit, nebo tím, čím bych se dostala do problémů, nebo čímkoli jiným."

Do problémů s kým?
"(Strohým posměšným hlasem) ´Neřeknu´. On to řekl dřív, takže se nebudu cítit špatně, když to řeknu taky: Ben nás vždycky chtěl protlačit mezi komerční trendy, zatímco já jsem to vždycky chtěla dostat do nějakého tvořivého směru a právě tady jsme se začali trkat a pak toho bylo čímdál víc, což vedlo ke konci. Takže jsem cítila, že jsem volná a mám svobodu volby víc než dřív."

Vidíš Evanescence jako hudbu, u níž by se lidé mohli milovat?
"Ne. Hehehe. Doufám že ne, je to nezdravý. To je, ehm, nevím. Já ne... opravdu. Možná ´Lose Control´. Já to fakt takhle nevidím. Myslím, že já ani nemůžu, protože vždycky sedím a přemýšlím o tom, že basa je moc nahlas, anebo že buben není dost nahlas, nebo že jsem to měla zazpívat jinak, hehehe."

Jak dlouho se vídáš se svým novým chlapem?
"Á, tenhle kluk. Radši bych o "svém novém vztahu" nemluvila. Připadám si trochu jako ´Ach, sakra, už nikdy nechci mluvit o vztazích´. Jsme spolu od loňského listopadu. Znali jsme se navzájem už dost let, ale dlouho jsme nebyli ve styku, takže je to fajn."

Patří do rockového světa?
"Ne, v žádném případě. Hehehe. Jsem velmi šťastná, že ne. Je to terapeut. Je ohleduplný, vyrovnaný a velmi dobrý posluchač. Příjemná změna."

V současné době jsi zapletená do soudní pře s vaším předchozím manažerem kvůli sexuálnímu obtěžování.
"Je to fakt drsný, je to něco, co byste nikdy nechtěli zažít, jen proto, že byste měli uzavřenou smlouvu, je to obrovský binec a je to strašný. Opravdu o tom nebudu mluvit, protože to stále není vyřízeno a je možné, že cokoli řeknu, bude použito proti mně."

Mohla bys jít k soudu a vypovídat?
"Ehm. No. Doufám, že ne. Nikdy jsem nebyla u soudu. Opravdu to nechci. Doufám, že se to všechno vyřeší, vážně. Poslední dobou se to uklidňuje."

Jak myslíš, že jsi dospěla? Zdá se, že máš nad vším mnohem větší kontrolu.
"No, před nějakou dobou jsem si uvědomila, že rozhodování většinou nepochází ode mě, ale děje se kolem mě, pro mě, a ne vždycky je to dobré rozhodnutí. Zasáhla jsem do toho a převzala jsem kontrolu, než mi to vybouchne do obličeje. Udělám všechno. Starám se o psaní textů, mixování a všechno, co děláme. Dospěla jsem v mnoha různých věcech. Jako bych se slyšela na ´Fallen´: zpívala jsem ´Zachraň mě z temnoty´ a teď se slyším: ´Přestaň kňučet´. Nechci být uvězněná a nešťastná; chci být šťastná. Chci vyřešit problém a to znamená soustředit se na něj, ne ´Ach, já ubohá´."

rozhovor s gee

12. srpna 2008 v 18:01
Co myslíš, že bys dělal, kdyby nevznikli MCR?
G: "Než jsem začal s kapelou, dělal jsem návrhy na hračky. To bylo mý poslední zaměstnání a byla to fakt zábava. Zřejmě nejlepší práce, jakou jsem kdy měl. Dělal jsem na spoustě zajímavejch věcí, například pro Marvel, ale tohle bylo o hodně důležitější. Snažil bych se proniknout do komerčního umění."
Jaký jsou výhody týhle profese, když už je to vlastně tvý zaměstnání?
G: "Myslím, že je to nejlepší zaměstnání na světě, jaký můžete mít, pokud nějaký sháníte. Je to ohromný kvantum tvrdý dřiny. Málo spánku. Výživa je mizerná a má to spoustu stinnejch stránek. Když to pak dospěje do určitýho bodu, ztratíte soukromí. Skvělý na tom ale je, že to doopravdy není skutečný zaměstnání a ta půlhodina nebo hodina denně, kdy hrajeme, je nejlepší částí dne."
Unavuje tě hrát furt ty stejný songy pořád dokola?
G: "Ne! Ne s touhle kapelou, a ne s těmihle songy."
Podpořili tě rodiče ve volbě tvýho povolání?
G: "Ano, podporovali obě mý povolání."
Koncertujete už tři a půl roku. Jaký to je?
G: "Je to největší zkušenost mýho života, která mě hodně naučila. Jako bytost jsem se totálně změnil. Když jsme začínali jako kapela, byl jsem jenom chlápek z Jersey a teď jsem někdo úplně jinej. Myslím, že jsme všichni dospěli a změnili se k lepšímu. Taky jsme se naučili dost o sobě a o světě. Naučili jsme se hodně o světě, o tom, jací lidi jsou, i o lidské povaze."
Co tě baví, když zrovna neděláš muziku?
G: "Hodně čtu komiksy, kreslím a hraju videohry."
Kolik ti bylo, když jsi poprvé projevil zájem o muziku?
G: "Asi bych měl říct, že mi moje babička dala první kytaru, když mi bylo osm a od tý doby jsem hrával. Ale nerad jsem chodil na hodiny, tak jsem přestal. Znovu jsem začal hrát, když mi bylo 16 kvůli Billiemu Joeovi z Green Day. Babička mě naučila, jak zpívat. Vůbec mě naučila spoustu věcí."
Prý jsou The Smiths a Iron Maiden tvý největší vzory. Můžeš vyjmenovat nějaký další kapely, který tě ovlivnily?
G: "Jasně. The Misfits, The Cure, At the Gates, Afghan Whigs - ty fakt hodně, Tom Waits, Nick Cave."
Jaká byla nejlepší nebo nejhorší brigáda, kterou jsi měl v dospívání?
G: "Ta nejhorší byla v supermarketu, nejlepší pak ta, když jsme s Mikeym pracovali v knihkupectví Barnes and Noble."
Co bys poradil dětem, který hrajou v kapele a snaží se udělat vlastní kariéru v muzice?
G: "Myslím, že nejlepší rada, jakou můžu dát někomu, kdo začíná s kapelou je i radou, jakou bych dal komukoliv, kdo se snaží proniknout do tvůrčích oborů. Souvisí s mnoha věcma a je to jediná rada, jaká platila i pro nás. My jsme se vůbec neřídili radama z hudebního byznysu. Vytvořili jsme, co jsme sami chtěli. Udělali jsme něco, o čem jsme cítili, že neexistuje. Vytvořili jsme si svůj vlastní svět, žijeme v bublině, je naše, protože jsme ji vytvořili a tak jsme byli schopní udělat muziku, jaká tu podle nás chyběla a jakou jsme chtěli slyšet. Moc rádi posloucháme naše desky. Teď, když je každej den hrajeme, už je tolik neposloucháme, ale příležitostně si naše album poslechnu, když letíme v letadle.
Takže bych poradil - buďte opravdoví a upřímní v tom, co chcete dělat. Nechoďte do toho kvůli hloupým důvodům, jako jsou třeba peníze. Musíte do toho jít s láskou, protože lidi vycítěj s*ačky na míle daleko. A pokud máte něco mimořádnýho a upřímnýho a pokud k tomu máte předpoklady, určitě to dokážete." x)¨
Zdroj:http://best-bands.blog.cz/


Interview s Gerouškem

12. srpna 2008 v 17:40
Jak jsi se jako dospívající dostal k hudbě?

Mí rodiče neměli nahrávač, neměli rádia a neposlouchali hudbu. Moje babička byla moje první spojení k umění a k hudbě. Uměla velmi dobře hrát na piano a měla pěknou "výšku". Ona byla ta, kdo mě dotlačil k tomu, abych zkusil Petera Pana a nakonec jsem dostal roli. Když jsem to vyzkoušel, uvědomil jsem si, že bych mohl zpívat, což bylo dost zajímavé.

Jak se děcka dostávají k vaší muzice?

Vždycky jsem viděl My Chem Jako kapelu, co by reprezentovala, kdo jsme já a mí přátelé byli na střední škole a skupinu, která nás nemusela prezentovat - děcka oblečená v černém - naopak. Když jsem byl ve škole, nebylo tam moc dalších kapel jako The Smith a The Cure, které byly skvělé, ale hodně těhle kapel se rozpadlo nebo nejezdili na tour. To nebyla nová vlna hudby, co nás reprezentovala.

Jak by jsi popsal děti, které milují tvoji kapelu?

Neobyčejně kreativní, inteligentní, výrazní a velmi individuální kromě zalíbení v černém oblečení. Oni pocházejí ze všech možných míst a ve svém bydlišti jsou pravděpodobně jediní, kdo takhle vypadá, ale když přijdou na naši show, všichni jsou stejní. Jeden z nejlepších komplimentů, který můžu slyšet od jednoho z nich je, 'Seznámil jsem se s mým nejlepším přítelem na jedné z vašich show,' nebo, 'Našel jsem nejlepšího přítele přes internet, když jsem se zkoušel dostat na vaši show.' To je skvělé, protože já jsem tohle nikdy neměl. Já bych nenašel žádného NOFX fanouška v mém bydlišti.

Zdá se, že internetová technologie hodně pomáhá vaší hudbě. Jak to hudbě škodí?

Stále postrádám navštěvování nahrávacích obchodů. V dalších 5 nebo 10 letech vyrůstající děcka nebudou muset chodit do prodejen. To je šílený pocit. To dělá hudbu o něco více dosažitelnou, hudba je dostupnější, ale booklety a kresby se v nich minou účinkem, což je škoda. Není nic lepšího než dělat něco vlastníma rukama. Miloval jsem, když jsem mohl objevit desky výhradně s obalem na kterém bylo jméno kapely, jména songů. Pink Floyd alba mě vždycky dostala - Wish You Were here, Animals, Dark Side - nebo Good Riddance 7" s fotkami deformovaného mimina na obalu. Pamatuju si, když jsem se zamiloval do Gish (Shashing Pumpkins) a pak jsem počítal dny do vydání Siamese Dream, potom jsem si udělal hodinový výlet autobusem do nákupního střediska, abych si to koupil. Byl to neuvěřitelný pocit., bylo to něco, do čeho jsem mohl investovat.

Jakého umělce vidíš jako budoucnost hudby?

Conor Oberst. Jeho texty jsou fenomenální. Myslím, že mluví k naší generaci. Začal jako rozzuřený mladý chlap z Omahy (Nebraska). Odtamtud šel ven do celého světa a cestoval a tahle věc se vplížila do jeho textů a teď se vrací do trochu více lidskosti s méně sociálními komentáři. Miluju to všechno. Oslovuje mě.

Co jsou dnes nejvíce důležité problémy, které čelí světu?

Sakra, řekl bych, že to budou hlavně politické osobnosti,…mohl bych mluvit o válce, zbraních a globálním oteplování, ale všechno to závisí na tom, jak lidé se sebou zacházejí. To je problém. Lidé vyrostli do sobeckosti, nenasytnosti a netolerantnosti. Lidé se neuznávají kvůli náboženství, rase, rodu, sexuální orientaci. Vídávám to v punkových klubech a vídávám to ve světě.

Jako dřívější poživatel drog, co říkáš na frázi "sex, drogy a rock & roll"?

Jestliže my, jako muzikanti, jsme mohli tohle ovlivnit, možná jsme mohli dělat něco, co by stálo za to. Nemluvím jenom jako někdo, kdo je čistý a střízlivý - nejde s tím nic dělat. Když jsem užíval drogy, lákadlo zničení sama sebe mě v tom drželo. Je na tom něco romantického, samozničení a sabotování tvého života, zahodit ho. Zlato, jsou to kecy. Neznamená to, že neumíme být šílení a působiví a úžasní nebo že musíme fungovat, protože jsme všichni umělci a my všichni jsme nějakým způsobem blázni, ale ty můžeš jednat s lidmi s respektem a respektem k sobě.

Jsi optimistický, co se týče budoucnosti?

Úplně. Byl jsem držitelem .375 Magnum, měl jsem zbraň, co mířila k mojí hlavě a položil jsem ji na zem, stylové provedení. Bez ohledu na škaredý svět nebo jak je to hloupé, ukazuje mi že to je, vždycky jsem měl víru. Události po 11. září, momenty tragédie, když se lidi ukázali jací jsou a drželi pospolu, obnovilo mou víru.

Zdroj:http:my-space.blog.cz

rozhovor s gerardem

11. srpna 2008 v 19:09
1) Na turné už jste opravdu hodně dlouho, pořád vás to baví?
Koncertů neni nikdy dost, ty sou prostě skvělý. Jediná věc, která tě začne trošku votravovat je to cestování. Ale tentokrát si hlídáme, kam jedeme a když nám to město přijde zajímavý, naplánujeme si to zak, abysme z něj aspoň něco viděli.
2) Vy máte hodně oddané fanoušky, kteří k vám vzhížejí. Cítíš za ně zodpovědnost?
Každý z nás cítí zodpovědnost sám za sebe a svůj život. Proto nechceme propadnout drogovýmu klšé: sex, drogy a rock-an-roll. A taky nahlas říkáme naše názora proti sexismu, rasismu a homofobii. Takže to děláme pro sebe, ale samozdřejmě nám záleží na tom, abychom nešli našim fanouškům špatným příkladem. Ale nijak mi to neovlivňuje, protože stejně nechci být žádnej crossman.
3) Musíš si kvůli fanouškům často měnit telefoní číslo?
No, už sem ho změnil hodněkrát, to se prostě stává že dáš někomu telefoní číslo a on ho pak pustí dál mezi lidi. Musím být opravdu hodně opatrný, komu na sebe dám kontakt.
4) Jakou písničku máš jako vyzvánění na mobilu?
Já nikdy nepoužívá vyzvánění. Tečka. Mam tam nastavený jen vybrování.
5) Váš aktuální singl se jmenujeI don't Love You a vy už ste natočili další klip ke skladbě Teenagers. Bude mít stejnou náladu?
Bude úplně jiný než I Don't Love You. Zatím není hotový, ale koukal sem na takový sestřih a rýsuje se z něj jeden z mých nejoblíbenějších klipů. Bude opravdu vyjímečný a v něčem mi připomíná náš strarší klip Helena.
6) A kterej klip byl pro tebe nejnáročnější?
No právě Heleny, protože to bylo dost osobní a připomnělo mi to pohřeb mojí babičky. Hodně věcí bylo podobných jako na jejím pohřbu a například tu rakev měla babička uplně stejnou. Takže tohle bylo opravdu těžký. i když to byla náhoda a nikdo ze štábu to nevěděl.
7) Od Heleny uběhly necelé tři roky a vy ste za tu dobu získali hodně nových fanoušků. Prý je ty skalní moc nemusí. Jak to vidíš ty?
Já myslim, že naši fanoušci je berou. Nechceme, aby někdo dával novějšímu publiku najevo, ža mezi ně nepatří. Tak to prostě není, na náš koncert může přijít každý, i když nás zná jenom chvíli a má jenom jednu desku, nebo ani to ne a stáhnul si jí z netu. Prostě na našem koncertě je každý vítaný.
8) Hrajete poprvé v Praze. Můžeš fanouškům nastínit, co je na něm čeká?
budeme hrát. NNejdřív chci říct, že sem se do Prahy vždycky chtěl podívat. Takže mam velkou radost, že tam knečně o a lidi se můžou těšit na poctivý neodfláknutý koncert na kterém se budeme snažit zahrát co nejvíc písniček. Vždycky, když někde hrajeme poprvý, tak je tam koncert hodně vyjímečný.
9) Je nějaká skladba, kterou už tě nebaví na koncertech hrát?
Nééé. Hodně skladeb hrajeme už několik let a jiné sme naopak nikdy nehráli. Ale ty co pořád hrajeme sou naše nejoblíbenější a máme je hodně rádi. Takže se mi vlastně nikdy nezprotiví.
10) Co je pro tebe osobně nejlepší z celýho koncertu?
Pro mě je to vždycky začátek koncertu. Je to taková elektrizující atmosféra. Ten moment, kdy se poprvé rozsvítí světla je neskutečný a silný a v tu chvíli víš, že máš před sebou další skvělou show.
11) Vybaví se ti jetšě tvoje pocity, když si stál poprvé na podiu a viděl jak lidi paří na vaší hudbu?
Náš první koncert si pamatuju přesně. Bylo to neuvěřitelný. Lidi tam slyšeli naše věci poprvý v životě, protože tenkrát sme neměli žádné album, demáč, mp3, nic. Vlastně ti prostě ani ještě nebyli naši fanoušci, ale reagovali naprosto skvěle. A ten koncert nabil kapelu na minimálně rok a půl dopředu. Dalo nám to odvahu, kterou sme opravdu potřebovali.

zdroj:http://seriema.blog.cz



Interview s amy lee

11. srpna 2008 v 18:28

Interview s gerym z MTV

11. srpna 2008 v 18:15
Je tu další interview s gerym tak se na něj mrkněte akorát se omlouvám za kvalitu

Famous last world

11. srpna 2008 v 18:09

článek ze sweet17

11. srpna 2008 v 17:37
Čtyřčlenná rocková partička zažívá významné období ve své kariéře. Deska The Black Parade i singl Welcome To The Black Parade patří mezi nejzásadnější rockové záležitosti posledních měsíců a stejně tak nový singl Famous Last Words. A kluci hodlají své aktuální pozice co nejvíc využít - na následující dva roky plánují koncerty, koncerty a zase koncerty.

"Deska už bude za pár týdnů minulostí a my nechceme, aby se na ni hned tak zapomnělo, takže jí věnujeme následující velké světové turné," vysvětlil zpěvák Gerard Way. "A bude to turné plné ďábelských koncertů!" Ve skutečnosti už turné odstartovali 19. ledna na Novém Zélandu. Kromě koncertů mají pro fanoušky připravený nový videoklip právě k druhému singlu Famous Last Words, jehož natáčení bylo značně hektické, ale povedlo se. "Ten klip jsme natáčeli hned den po tom, co jsme natočili Welcome To The Black Parade, prostě jsme to vzali jedním šmahem," chlubí se baskytarista Mikey. Oba klipy natočili se stejným štábem i režisérem Samuelem Bayerem. A proč zrovna tato píseň? "Protože je to jedna z nejdůležitějších písniček na desce. Zanechá ve vás pocit naděje a jakési záchrany. A to je přesně to, co ta deska potřebuje - být zachráněna před zapomněním," vysvětluje dále Mikey. "Nejde nám totiž jen o to, že chvíli byla nejprodávanější. Chceme, aby se na ni nezapomnělo, aby se vám vždycky, když se řekne the black parade, vybalo My Chemical Romance a naopak. Tahle deska totiž měla a má zásadní vliv na naše životy - díky zájmu fanoušků jsme se toho hodně naučili," vrací se ke slovu Gerard. "Strávili jsme hodně času pohromadě, stala se z nás taková nová rodina a museli jsme se naučit dělat kompromisy, ústupky, začalo nám na sobě navzájem hodně záležet. Nejen po hudební, ale i po osobní stránce." "Ano, navíc klidně přiznám, že jsme teď s Gerardem mnohem větší bráchové než předtím," doplnil ho Mikey. "Kariéra nás taky donutila naučit se nebát riskovat. Někdy je sice hodně složité se rozhodnout, třeba když vám jde o celé živobytí, ale když se to všechno dobře udělá, většinou se to vyplatí a nám se to vyplatilo! Naučili jsme se opravdu žít!"
zdroj:Sweet17

U+Ur Hand

10. srpna 2008 v 20:57


P!nk-avatary

10. srpna 2008 v 20:53


gerard-avatary

10. srpna 2008 v 13:11
Gerard MCR - SecsiStockblack and whiteFreecutie gee